Život v mobilním domě není žádná nuda

Některé z vás mohou při představě o životě v mobilních domech jímat mrákoty už jen z pomyšlení na omezený životní prostor a bydlení ve stylu plechovek od sardinek. Na této zkreslené představě pak staví další a další, až se vyjeví něco úděsného, co připomíná život kočovných herců v maringotkách.

V některých rysech to podobné maringotkám skutečně je, ale obvykle jen u domů sezónních, které jsou sice útulné, komfortní a vkusně zařízené, ale poměrně malé a hlavně nezateplené. U dřevostaveb pro celoroční pobyt je to jinak, tam se počítá v řadě případů s větší obytnou plochou (půdorysem) i s celkovou vizáží stavby. Ono se to také odráží na hmotnosti a požadavcích pro základovou desku či kotevní patky pro umístění mobilních domů v Praze, protože zatímco u sezonních objektů jde o hmotnost kolem dvou tun, u celoročních domů se pohybujeme v rozmezí přibližně od pěti do osmi tun.

Celoročně obyvatelný dům připomíná spíše přízemní nízkoenergetický bungalov, mnohdy opláštěný dřevem zvenčí a někdy i zevnitř, s možností vytápění v krbových kamnech či tepelným čerpadlem. V zimních měsících je bydlení uvnitř dostatečně komfortní a je tu prostor pro běžné každodenní činnosti, jaké bývají v městských bytech panelových domů. Ovšem s příchodem jara, od jara až do podzimu, se ráz pobytu mění a více času trávíme venku.

Zahrada je nedílnou součástí tohoto řešení bydlení a bez ní by vůbec nemělo význam takto žít, se zahradou se zkrátka běžně počítá a je také důležité vybrat vhodný pozemek, abychom se tu cítili skutečně příjemně. Jistou výhodu mají lidé, co si nechají umístit dřevostavbu v místě původní chalupy, tedy na parcele, kterou dobře znají, a znají tudíž i lokalitu, kde chtějí žít, tentokrát natrvalo. Tito lidé mají situaci vlastně velmi snadnou, pouze přesedlají do jiného objektu a nic podstatného se kolem nich nemění.