Kamarádka automechanikem

Být automechanik je docela velká zábava, ale také je to velmi zodpovědná práce. Já si vzpomínám, když moje kamarádka mi řekla, že ona by chtěla být automechanik. Chvíli jsem na ní koukala a byla jsem celá vyjevená a překvapená, že holka by chtěla být automechanik. To myslí jako vážně? Kamarádky jsem se ještě asi dvakrát nebo pětkrát zeptala, jestli tohle myslí vážně. My jsme tedy měli vystudovaný výuční obor a docela nás to bavilo a obě dvě jsme se chystaly, že půjdeme do práce. Naše škola ale nebyl žádný automechanik, ale byl to kuchař číšník.

Obě dvě jsme se těšily, že jednoho dne se třeba otevřeme vlastní restauraci a budeme tam obě dvě pracovat. Jenomže tohle potom nepřipadalo v úvahu. Kamarádka jednoznačně milovala auta. Já vím, že ona už od základní školy si plánovala, že bude automechanik. Jenomže já jsem si myslela, že je to jenom takové pobláznění a že jakmile uděláme naši školu, kde potom budeme pracovat spolu, tak jak jsme si to slíbily. Jenomže omyl byl pravdou, kamarádka opravdu potom asi za rok nastoupila na střední školu, kde se učila automechanikem. Bylo to docela skvělé. Ještě jsem si říkala, že asi po roce to kamarádka vzdá, protože to nebude rozumět.

Je to přece jenom technika. Je to o automobilech a tomu přece kdejaká žena ani nemusí rozumět. Jenomže vám řeknu, že moje kamarádka byla opravdu hodně šikovná. Byla a je stále šikovná. Víte, jak to nakonec celé dopadlo? Opravdu odmaturovala s perfektními známkami. Pracovala potom půl roku pro jednu firmu, kde byla jako automechanik a potom si otevřela se svým partnerem vlastní autodílnu a je automechanik. Musím uznat, že je opravdu šikovná, ze začátku mě to mrzelo, že to byla taková od ní zrada, ale později jsem se dozvěděla, že když jí to baví, tak prostě tohle má dělat. Každý člověk má dělat to, co ho baví.